|
|
|
Marathon - it's something completely different!
|
|
Po vzoru vzdálenosti mezi Marathonem a Athénami, kterou roku 490 př. n. l.
uběhl posel se zprávou o vítězství aténského vojska nad Peršany byl na
program novodobých olympijských her zařazen maratónský běh. Prvním vítězem
se stal stylově Řek Spyridon Louis, jenž roku 1896 na OH v Athénách dosáhl
cíle za 2:58:50.
Samozřejmě je nutné zmínit legendu legend, českou "mašinu"
a nejlepšího českého atleta Emila Zátopka, který v památných
Helsinkách v roce 1952 zvítězil v čase 2:24:52
Přečtěte si Úplnou historii maratónu...
|
Ať už jste se rozhodli běžet maratón z recese bez předchozí přípravy, nebo jste se odhodlali po pečlivé přípravě, snad Vám moje postřehy přijdou vhod. Nebudu se zabývat věcmi týkajícími se fyzické přípravy, ale zaměřím se na praktické rady.
...to slovo lahodí uchu každého běžce. Není žádná druhá trať jako je maratón. Jeho trať poskytuje kvalitativně jiný zážitek a přináší sebou nečekané pasti a pastičky.
Některé z řádek, které následují, budou možná působit směšně, ale kdo někdy běžel maratón tak ví, že po 30. kilometru, u nás rekreačních běžců, rozhodují o tom zda doběhneme a případně jak rychle také zdánlivé maličkosti. Začnou se objevovat problémy, které se u kratších běhů vůbec neobjeví.
Úplně základní pravidlo, jak se chovat před závodem, je poměrně jednoduché - zásadně nezkoušíme nic nového. Nikdy den před závodem nezkoušíme změnit stravu, jestliže to nemáme vyzkoušeno. Na závod si neberem nikdy nové nevyzkoušené oblečení ani boty. Pro boty platí toto pravidlo dvojnásob. Každý běžec má obvykle svoji dobu na běhání. Někdo miluje běhání ve čtyři hodiny ráno, jiný v deset hodin večer. Je proto dobré několik dní dopředu změnit dobu a běhat v době závodu pokud je to alespoň trochu možné. Pro tělo je lepší když si zvykne a i Tvůj výkon bude pravděpodobně kvalitnější.
Pokud se objevily během přípravy puchýře na chodidlech musíme být opatrní.
Jestliže nám časem kůže na chodidlech ztvrdla tak je to OK. Pokud se ale
puchýře tvoří opakovaně a to i na místě mozolů je lepší boty vyměnit (za
předpokladu že jsme vyloučili, že příčinou jsou ponožky). Na závod si bereme
osvědčené vyšlápnuté boty. Dodržujeme zásady osobní hygieny -
především máme před závodem správně ostříhané nehty. Použijte
pilníček na ostré hrany - koukali by jste jak snadno si hrana nehtu
poradí s ponožkou a co se potom v botě začne dít.
Ponožky na závod volíme už předem
vyzkoušené, čistě vyprané z materiálu kombinovaná bavlna a umělá složka.
Ponožky musí sednout přesně, lepší jsou menší než větší. Shrnutá ponožka
je velmi častou příčinou vzniku puchýře.
 Pokud máme tkaničky na botách příliš dlouhé tak je nekompromisně přiřízneme
a konce opálíme nad hořákem (pěkně se zapečou a neroztřepí se). Boty si
zavažte jak jste zvyklí + na dvou smyčkách, které vznikly udělejte uzel a ten
pořádně utáhněte. Osvědčily se mi také šikovné umělohmotné "sponky"
za které se plandající tkaničky zastrčí a tím se zafixují (mám je
např. na Adidas Response Trail Plusech). Zvlášť jsem je ještě
prodávat neviděl - je to škoda, protože to je docela praktická věc.
Je velmi nepravděpodobné, že se Vám
po takových opatřeních tkaničky rozvážou (mě se to tedy ještě nestalo
(sám se tomu docela divím)).
Především v horku je tělo náchylnější k opruzení a odření v místech, kde dochází ke tření, zejména na vnitřní straně stehen a podpaží. Jsme opatrní jestiže jsou stehna začervenalá nebo dokonce odřená, tak to nepodceňujeme. V tom případě bude nutné něco podniknout. Já jsem původně běhal v trenýrkách ( běžeckých ) a vniřní stranu stehen jsem mazal. Docela to šlo, ale jak jsem běžel víc než 25km tak jsem byl stejně odřený. Nedávno jsem si koupil elasťáky. Jsou z velmi lehkého a přiléhavého elastanu, mají SESAZOVANÉ dobře ušité švy ( látka není přesazená se záhybem ) a tkaničku v pase, takže neslézají. Běžel jsem v nich poslední maratón a poprvé jsem byl úplně v pohodě.
Původně jsem byl k elasťákům nedůvěřivý. Zdálo se mi, že mě oproti trenýrkám omezují v pohybu. Možná na tom něco je, možná je to u dobrých elasťáků spíše psychická záležitost. Každopádně teď na ně nedám dopustit.
Pozor na příliš volná trička - dochází-li k nepříjemnému tření prsních bradavek, osvědčuje se je přelepit leukoplastí. Já běhám v klasickém tričku místo v nátělníku, protože jsem byl odřený také v podpaží. Klasické tričko saje pot a odvádí ho. Nátělník zase více větrá a běží se mi v něm lépe... a teď si vyberte.
V teplém počasí čepču oceníš a ani kšilt není k zahození. Čepice by měla hodně větrat. Pokud je pod mrakem je lepší běžet bez ní. Lidské tělo totiž uvolňuje nejvíce tepla v oblasti hlavy a čepča moc dobrý chladič není.
Jedním ze základních kamenů předstartovní přípravy závodníků je tato dieta, tak proč by jsi ji nepoužil. Opět by jsem na tomto místě chtěl zopakovat, aby jsi si tuto dietu vyzkoušel předem. Absolvovat ji poprvé před závodem je zbytečný risk a mohlo by to poznamenat Tvůj výkon ( a to by přece byla škoda ). Vše spočívá v následujícím režimu, který vychází z předpokladu, že závod běžíš v neděli: od pondělí do středy včetně se z jídla vyloučí vše sladké. Obvykle to znamená pít vodu, minerálku nebo neslazený čaj a vyhnout se sladkým jídlům. Od čtvrtka se však jídelníček zase otočí a běžec naopak vyhledává pokrmy sladké, bohaté na glycidy. Takto se živíš až do soboty. Tělo je po předchozích dnech vyhladovělé a glycidy si ukládá. O víkendu se už organismus dostane do normálu a podle zkušeností začne glycidy uvolňovat asi po 11. kilometru závodu.
Večeři den před závodem nepodceňujeme a už jíme pouze lehčí věci a hodně pijeme. Snídáme minimálně 2 hodiny před startem. Já si dám obvykle banány, suché bílé pečivo a piji džus zředěný vytřepanou minerálkou.
Taková křeč je zákeřná potvora. Obvykle se běžci zakousne do stehna nebo lýtka,
ale vůbec nejdraději do obojího najednou. Tím je paralyzován a i když není fyzicky
vyčerpán, křečule mu nedovolí v běhu pokračovat. Hrozně mě to štvalo a tak
dělám co mohu, aby jsem na křeče vyzrál.
Už v průběhu tréninku a v době přípravy na maratón je nutné dodávat
tělu soli. Nejvhodnější jsou minerálky. Ne každá je k tomuto účelu vhodná.
Lepší jsou "těžší" - například matonka má blíž k vodě než
k minerálce. Dobrou tabulku s obsahy minerálů v různých minerálkách najdete
třeba na stránkách Honzy
Brotánka. Klasická sůl, kterou přijímáme v potravě, má samozřejmě
také svůj nezastupitelný význam. Vytrvalostní trénink učí tělo lépe
hospodařit a tak čím jste trénovanější a adaptovanější na takové
výkony, tím menší riziko křeče vám hrozí.
Vše co bylo zmíněno je důležité, ale nejdůležitější
je chování bezprostředně před maratónem a během něj.
V den běhu není vhodné pít hodně - důležité ale je co pijete.
Existují nápoje, které se konzumují těsně před vytrvalostním výkonem
a zvyšují účinek klasických iontových nápojů. Ty je vhodné pít ráno
v den závodu. Viděl jsem je na Internetu, ale zatím jsem však nic takového
nevyzkoušel (pokud budete pátrat určitě je seženete, na Internetu
zkuste třeba www.fitness.cz).
Zásadně před závodem nepijeme nic s bublinkami - to by nám neudělalo dobře.
Při závodě samotném stavím u každé občerstvovací stanice a beru hned
od začátku ionty. Iontové nápoje doplňují minerály, ale hlavně výrazně omezují
dehydrataci organizmu.
Poznámka na okraj: existují zhruba dva základní druhy iontových nápojů -
pro vytrvalostní výkony pod 1 a 1/2 hodiny a pro vytrvalostní výkony
překračující tuto dobu. Je mezi nimi velký rozdíl, protože
první z nich obsahuje zpravidla látky povzbuzující výkon. Pokud by jste
takový nápoj použili při maratónu, po výše zmíněné době by jste byli
neúměrně unaveni, protože by vaše energie byla investována již v průběhu
prvních 90 minut.
Je tedy nutné doplňovat tekutiny už od začátku závodu,
to zda máte nebo nemáte žízeň nerozhoduje. Když nebudete dvacet
kilometrů brát pití a na
pětadvacátém kilometru vypijete půl litru čehokoli, je to k ničemu.
Tělo musí dostávat tekutiny plynule, aby je stihlo vstřebávat a mohlo
doplňovat ztráty. Pokud běžíte kolem občerstvovačky a říkáte si
"je začátek závodu, žízeň nemám
proběhnu to a budu v cíli rychleji...", tak raději zastavte a vemte vodu
- vyplatí se to.
Erární ionty jsou obvykle exotických chutí a barev. Snažím se vydržet
je brát až do konce závodu. Když už to nejde, tak přecházím na vodu.
V průběhu závodu se mi osvědčilo zapíjet ionty ještě čistou vodou.
Pokud s ionty skončím, tak přejdu na čaj, čistou vodu apod., jenž
je k žaludku ohleduplnější. Další z věcí, která by měla pomoci jsou banány,
které bývají k dispozici a obsahují hodně draslíku. Pro drsnější jedince
i sůl. Nejlepší je ji hodit do pohárku s vodou a tuto mořskou pochoutku
zapít ještě vodou čistou.
Zatím jsem nevymyslel nic lepšího a tak tento systém používám a věřím tomu, že
to snad i funguje.
Hodně štěstí!
|
|
|
|
