Módy parserů

V této kapitole se seznámíme s původní programátorskou technikou -- s módy parserů. Její název může být na první pohled poněkud zavádějící. Jak se ukáže v dalším textu, módy parserů nemají nic společného s módy proměnných, ale jsou metodou, která umožňuje spouštění parserů v různých režimech.

Představíme si tedy konvenci, pomocí níž bude možné pouhým rozšířením stávajících definic parserů a konstruktorů docílit jejich větší funkčnosti a znovupoužitelnosti kódu, navíc získáme větší míru kontroly nad způsobem jejich práce.

Až dosud parsery připouštěly pouze vstup ve formě prologovského řetězce. Způsob jejich výpočtu nebylo rovněž možné žádným způsobem globálně ovlivňovat ani přenášet potřebné běhové informace odděleně od výsledků, a tak musel být způsob rozkladu vždy explicitně určen použitím odpovídajícího konstruktoru. Použité parsery tak měly víceméně jednoúčelový charakter. Všechny tyto nedostatky odstraníme v průběhu této kapitoly.