Vstup

V úvodních kapitolách jsme používali pro jeho názornost reprezentaci vstupu výhradně ve formě prologovských řetězců. Pro zpracování delšího vstupu taková reprezentace však není příliš vhodná. Zavedeme tedy mód umožňující používat jako zdroj vstupu soubory a nazveme jej file/2. Jeho selektor má následující signaturu:

$file(Position, Handle)$

kde $Position$ je pozice a $Handle$ deskriptor vstupního souboru. Nyní se také vyjasňuje důvod uložení vstupu ve formě řetězce do struktury s/1, které mohlo vypadat v úvodních kapitolách poněkud zbytečně -- s/1 je selektor módu pro zpracování vstupního textu ve formě řetězce.

Informace potřebné pro inicializaci módu file/2 lze získat pomocí připravených predikátů openFile/3 (deskriptor) a atStream/2 (pozice). Reprezentace vstupního textu musí umožňovat elementární operace, viz . Ty jsou zde realizovány pomocí predikátů get0/1 a setStream/2. Mód oživíme přidáním jediné klauzule do procedury item/1:

item(file(Sh,O)+L):-
        setStream(Sh,O),get0(B),
        (B=(-1) -> L=[] 
                ;  atStream(Sh,Oo),L=[file(Sh,Oo)>B]).

Jak jednoduché! Díky celkovému návrhu knihovny nyní stačí pouze otevřít vstupní soubor a můžeme použít kterýkoli parser pro jeho analýzu. Všechny dosud definované parsery a konstruktory mají pouze implicitní klauzule tj. ty klauzule, které se unifikují se všemi selektory a o reprezentaci vstupu se nezajímají. Jediné primitivum item odebírá první položku ze vstupu a jeho proceduru jsme právě doplnili.

Pro všechny často používané módy jsou navíc definovány predikáty s obecnou signaturou:

$invoke$$<$$Mode$$>$ $(Arg_1, \dots, Arg_n)$

kde $<$$Mode$$>$ je název módu, jež umožňují spouštění parserů v daném režimu i s inicializací. V případě módu file/2 tedy můžeme použít:

?- invokeFile('input.bnf',parserBnf,L).

Ještě se na chvíli zastavme u možností, které nám módy, co se týče zdrojů vstupu, nabízejí. Doplněním klauzule do procedury primitiva item můžeme analogickým způsobem, jako jsme to učinili v případě módu file/2, doplnit knihovnu o další typy vstupu.

Zajímavé může být například použití generátorů vstupu. Primitivum item místo získávání vstupu z nějakého vnějšího zdroje volá predikát generující vstup. Takovým typem vstupu je například konstrukce streamů tak, jak ji známe z funkcionálního jazyka ML.

Elementární jednotkou vstupního textu nemusí být pouze dosud používané ASCII kódy, ale můžeme si představit mód, ve kterém se ze souboru načítá proud termů, který byl připraven lexikálním analyzátorem (). A jistě existuje ještě celá řada dalších možností.